Od Iževsku po Barcelonu... Euro Superteam

Autor: Lukas Kuba | 1.10.2020 o 12:40 | (upravené 1.10.2020 o 13:42) Karma článku: 1,04 | Prečítané:  268x

Budúcnosť globálnej NBA je v rukách dvoch eurosuperhviezd. Grék získal dvakrát za sebou jej najprestížnejšiu individuálnu cenu, Trofej Mauricea Podoloffa. Ktorí trinásti Európania sa preslávili v Národnej basketbalovej asociácii?

Slovinci majú Dragona vo finále NBA (žiaľ, hneď v prvom zápase sa zranil) a my sme tu po roku opäť. Po ultimátnom dream teame trojkovej éry sme tentoraz s CrunchTimeom zložili ideálny tím z najlepších Európanov v histórii NBA. Tento rok sa k nám pripojili aj bývalý hráč a tréner Michal Ježdík, Petr Koten z iDNESu a Alexander Wolff, renomovaný športový žurnalista (pre Sports Illustrated písal takmer štyri dekády), autor niekoľkých kníh o basketbale (odporúčam Big Game, Small World: A Basketball Adventure), držiteľ ocenenia Curt Gowdy Media Award od Basketbalovej siene slávy a jednu sezónu hráč švajčiarskej basketbalovej ligy. To je zostava! Ale dosť bolo kecov, predávam slovo Alexovi, ktorého najobľúbenejším európskym basketbalistom bol Toni Kukoč.

Alexander Wolff: FROM GEORGI TO LUKA . . . When Bulgaria’s Georgi Glouchkov landed in Arizona in 1985 to join the Phoenix Suns, nothing about the arrival of the NBA’s first Eastern European player registered on the Richter Scale. The only detectable tremors came from the footfalls of the 6’8”, 236-pound forward who would last one forgettable season and was quickly—and unimaginatively—nicknamed “the Balkan Banger” for his clumsy and heavy ways.

But that’s exactly what the American basketball establishment expected of a foreign player back then. “There are decent players over there,” a typical U.S. coach would concede when asked about European prospects. “But they’re awfully mechanical.”

That was before U.S. coaches watched as the skills of several generations of American talent atrophied in the unstructured precincts of summer travel-team competition. College coaches and NBA scouts quickly realized that the Euros they once mocked as “mechanical” were at least sound in the fundamental arts of shooting, passing and dribbling.

And then, after the global basketball boom touched off by the Dream Team’s appearance at the 1992 Barcelona Olympics and Michael Jordan’s Bull Run of six NBA titles, European stars not only landed in the league en masse. Adding an improvisational spirit to that solid foundation, they were inspired to remake the NBA in a continental image.

You can trace that evolution through the thirteen names on this All-Time Euro Superteam, as well as the five to earn honorable mention. They include fearless grafters like Dražen Petrović and Šarunas Marčiulionis, whose style of play bristled with the determination of the immigrant hellbent on making it. They include big guys from Arvydas Sabonis to the Gasol brothers, from Vlade Divac to Nikola Jokić, from Rik Smits to Kristaps Porzingis and Rudy Gobert, who could all pass, shoot, and move their feet, and were equally effective facing the basket as with a back to it. We revere Dirk Nowitzki and Peja Stojaković for the sweet purity of the jump shots squeezed from their hands; Detlef Schrempf and Toni Kukoč and Andrej Kirilenko for their lanky versatility; Tony Parker and Luka Dončić for their barrier-breaking creativity; and Giannis Antetokounmpo for his omnivalent power.

How have the Euro imports changed the NBA game? On the court, continental concepts of spacing, influenced by soccer and ice hockey, are baked into what every team now does. The high ball screen, long a staple in FIBA play, is a tactical given, with the point guard who can corner off a pick at the foul circle highlighting the importance of other specialists, like the spot-up three-point shooter and the “stretch four.” Dončić embodies this evolution: at 6’7” and 230 pounds, he’s a guard of uncommon size and strength, but with the step back of Harden, the court vision of LeBron or Magic, the passing ability of Bird, and a handle as tight as that of the shiftiest little backcourt man. When he gets in the lane—and he’ll get there one way or another, with a rocker step or spin dribble or crossover if a high ball screen fails to do the job—Luka scores, or he finds some teammate to do the honors.

What’s so striking about Dončić is how quickly he has come into his stardom. For the longest time European clubs refused to rush anyone along and took care to teach every fundamental to every player. They insisted on not forcing any prospect into specializing too soon, lest a growth spurt leave him marooned with the wrong skill set. But Dončić was such a prodigy that Real Madrid hurried him up to senior play as a 16-year-old, where he won the EuroLeague, and he added a EuroBasket title with Slovenia at age 18. Now, at 21, he has followed up an NBA Rookie of the Year season by very nearly winning Most Improved Player.

And that may be the most impressive development in the Old World’s steady basketball conquest of the New. European hoop today is much more than a system, some mere assembly line that produces “mechanical” professionals in due time. Among the latest crop of Euros, in Giannis and Luka, the continent is producing the prodigious and the precocious. And these players are as eye-pleasing as any that NBA fans have ever seen.

***

Európske prvenstvá v NBA

> Prví Európania v NBA: taliansky rodák Hank Biasatti, rodák z Nemecka Charlie Hoefer (autor prvých európskych bodov) a Hank Beenders, narodený v Holandsku – november 1946
> Prvý Európan v All-Star Game: Tom Meschery*, Rus narodený v Mandžusku – 1963
> Prvý Európan, na ktorého počesť klub NBA vyradil jeho číslo: Tom Meschery – 1967
> Prvý Európan, ktorý dosiahol triple-double: Holanďan Swen Nater – 1979
> Prvý Európan, ktorý trafil trojku v NBA: Žid z Rumunska Ernie Grunfeld – 1980
> Prvý Európan v All-Rookie tíme: Holanďan Rik Smits – 1989
> Prvý Európan, ktorý získal individuálnu trofej (naj 6th man): Nemec Detlef Schrempf – 1991
> Prvý Európan, ktorý si zahral proti Jordanovi vo finále NBA: Srb Vlade Divac – 1991
> Prvý Európan v All-NBA tíme: Chorvát Dražen Petrovič – 1993
> Prvý európsky šampión NBA: Slovák Richard Petruška – 1994
> Prvý viacnásobný All-Star hráč z Európy: Detlef Schrempf – 1995
> Prvý európsky šampión NBA, ktorý v tom roku nastúpil v play-off: Chorvát Žan Tabak – 1995
> Prvý európsky MVP zápasu nováčikov: Litovec Žydrunas Ilgauskas – 1998
> Prvý Európan, ktorý zvíťazil v súťaži trojkárov: Srb Peja Stojakovič – 2002
> Prvý európsky nováčik roka: Španiel Pau Gasol – 2002
> Prvý Európean v All-Defensive tíme: Rus Andrej Kirilenko – 2004
> Prvý Európan, ktorý prekonal v zápase hranicu 50 bodov: Nemec Dirk Nowitzki – 2004
> Prvý (a jediný) Európan draftovaný z prvého miesta: Talian Andrea Bargnani – 2006
> Prvý európsky MVP: Dirk Nowitzki – 2007
> Prvý európsky MVP finálovej série: Francúz Tony Parker – 2007
> Prvý európsky obranca roka: Španiel Marc Gasol – 2013

* Keďže NBA považuje hráčov narodených mimo Spojené štáty za medzinárodných hráčov, medzi Európanov som zaradil aj naturalizovaných Američanov, ako napríklad Meschery. Mimochodom, prezývali ho Mad Russian a sám seba označil za Rusa.

***

'11 DIRK NOWITZKI

Rodičia: Otec Jörg-Werner bol hádzanár, nemecký reprezentant, mama Helga basketbalistka.

CrunchTime: Nowitzki chtěl v průběhu své první sezony v NBA zámořské angažmá zabalit a vrátit se zpátky do Německa. Dobře, že to neudělal. Pod svá křídla si ho vzal Steve Nash a zbytek je historie, jak se říká. Nebavíme se jen o nejlepším Evropanovi v dějinách nejlepší ligy světa, bavíme se o jednom z nejlepších hráčů vůbec. 14x All-Star, 12x All-NBA, jednou MVP sezony, jeden titul proti masivně favorizovaným Heat a pochopitelně taky jedno ocenění MVP finále. V neposlední řadě je Dirk jednou z hlavních tváří revoluce, která basketbal proměnila z hry, v níž hráči vyšší 210 centimetrů museli striktně operovat v prostoru pod košem, na hru, kde jsou trojkující čahouni takřka nutností. Je jen otázkou času, než bude přizván do Síně slávy a u stropu haly v Dallasu bude na čestném místě viset dres s číslem 41.

Michal Ježdík:  Obrovský kus práce s Dirkem odvedl jeho osobní coach, přítel, Holger Geschwindner. Pracoval s Nowitzkim od jeho 16 let. Dirk na 100 % využil příležitost, kterou dostal od Dallasu a jeho majitele Marka Cubana. Jeho step back se zakončením po odrazu z jedné nohy se stal legendárním zakončením, o čemž svědčí i umístění siluety Dirka v této pozici na palubovce v hale Mavericks.

Zápasová bilancia v NBA proti Jirkovi Welschovi (zápasy, v ktorých obaja nastúpili): 7:2 / proti Honzovi Veselému: 3:0 / proti Tomovi Satoranskému: 2:1

'20 GIANNIS ANTETOKOUNMPO

Rodičia: Imigranti z Nigérie, otec Charles bol futbalista, mama Veronica skokanka do výšky.

Čerstvý dvojnásobný MVP a jedna z tváří ligy pro příští roky. Ovšem už teď se řeší, zda příští rok zůstane v Milwaukee, nebo si sebere svoje „talenty“ a přesune se někam jinam. On sám sice tvrdí, že chce být Buck a vyhrát pro ně titul, ale loajalita v NBA už dávno nefrčí tolik jako za „starých dobrých časů“. Že bychom měli na dohled další supertým pod hlavičkou Warriors...? Každopádně bude o Freaka rvačka. V uplynulé sezoně zapisoval průměry téměř 30 bodů, 14 doskoků a 6 asistencí. V transition někdy vypadá takřka nezastavitelně, fyzicky je to hříčka přírody, nefér vůči ostatním. Kdyby se mu povedlo přidat spolehlivou střelbu z dálky, byl by to pro obrany soupeřů game over. A když už se bavíme o bránění, tak Giannis byl v uplynulé sezoně vyhlášen obránce roku.

Pro mě osobně je Janis Dirk Nowitzki 2.0. Má lepší pohyb po hřišti, lepší uvolnění ve hře 1-na-1 z postavení čelem ke koši; horší úspěšnost střelby za tři, horší než Dirk je zatím ve hře zády ke koši. Má potenciál být ještě lepším, než je teď.

ZB proti Veselému: 1:0 / proti Satoranskému: 9:1

'13 TONY PARKER

Rodičia: Otec Tony Parker starší, Afroameričan, hrával basket v Európe, mama Pamela je holandská ex-modelka.

Středobod jedné z nejdelších dynastií, které NBA kdy poznala. Spurs jsou blueprint pro to, jak by se basketbal měl dělat. Tim Duncan byl hlavní hvězda, ale Tony to všechno dirigoval. Do NBA přišel v devatenácti a opouštěl ji jako čtyřnásobný šampion, který dokonce jednou bral trofej pro MVP finále. Sice to i tehdy měl vyhrát Duncan, ale na to se historie ptát nebude. Dostal se do luxusní společnosti top 20 historicky nejlepších nahrávačů ligy, vydělal si jen z basketbalu 168 milionů dolarů a aktuálně má 94-procentní šanci, že bude uveden do Síně slávy. Dá se celkem s jistotou říct, že tenhle Francouz narozený v Belgii měl kariéru, kterou mu závidí minimálně 94 % hráčů. Jo a jeho manželka byla Eva Longoria.

Ačkoliv je ročník narození 1982, vyrovnal se všem nejlepším evropským hráčům ročníku 1980, který byl jeden z nejlepších v historii v Evropě. Chytře odešel dříve, než se čekalo do NBA, do San Antonia. To bylo klíčové. Do organizace, která šla z pohledu amerického sportu jiným směrem. Rekrutovala hráče, kteří měli extrémní motivaci se prosadit, ale zároveň se podřídit týmu. Spurs v čele s jejich GM Bufordem a trenérem Popovichem se stali první destinací pro zahraniční stážisty z celého světa, kteří se chtěli zlepšit a dozvědět se něco extra. Tony byl počítač na hřišti, velmi dobrý pull-up jump shot a skvělý vnik po zaváhání. Často to vypadalo, že předržuje míč, přesto byla jeho hra maximálně efektivní.

ZB proti Welschovi: 7:2 / proti Veselému: 5:0 / proti Satoranskému: 5:1

'93 DRAŽEN PETROVIČ

Rodičia: Otec Jovan, etnický Srb, bol policajt, mama Biserka knihovníčka.

Pravděpodobně jenom tragická nehoda zapříčinila, že Petroviče nemůžeme zařadit do konverzace o nejlepších Evropanech v historii NBA. Během krátkého času, který mu byl dopřán, ale zvládl za mořem zanechat pořádnou stopu. V úspěšnosti trojek v sezoně nikdy nebyl horší jak třetí, ve svém čtvrtém – a bohužel posledním roce – byl vybrán do All-NBA týmu, bývalí hráči stále vyprávějí historky o jeho úžasném odhodlání a jeho jméno už pochopitelně svítí v Síni slávy. Jen tak mimochodem – Portland ho po prvním roce vytrejdoval za Waltera Davise, kterému bylo tehdy 36 let. Blazers mají na špatná rozhodnutí patent. V draftu si vzali kdysi Sama Bowieho místo Michaela Jordana, o mnoho let později zvolili Grega Odena místo Kevina Duranta a budoucího člena Hall of Fame vytrejdovali za 36-letého týpka. To není pěkné vysvědčení.

Dle mého největší talent evropského basketbalu. Často jsme se bránili na mládežnických turnajích a na ME juniorů. Miloval basketbal a stále se chtěl zlepšovat. Pamatuji si, že na ME v Bulharsku 1982, když chodil z hotelu do haly, celou cestu dribloval. Po každém tréninku zůstával v hala déle, než jeho tým. Věčná škoda jeho brzké smrti.

V NBA ani raz nehral proti Čechovi alebo Slovákovi

'09 PAU GASOL

Rodičia: Otec Agustí pracoval ako administrátor zdravotných sestier, mama Marisa ako lekárka, obaja taktiež hrávali basket.

Když už mluvíme o špatných trejdech, to, co předvedli Lakers v roce 2008, by se dalo označit jako „Únos Pau Gasola“. Tehdy bylo už naprosto zřejmé, že Gasol je výjimečný hráč, který může být zcela bez pochyby superplatným sidekickem v titulovém týmu. LA za něj Memphisu dalo jeho bratra Marca (tehdy ještě zdaleka nebyl dnešním Marcem) a odpad v podobě Kwameho Browna, Crittentona, McKieho a dvou picků v prvním kole, které byly dopředu odsouzeny k tomu, aby byly hodně nízké. Jak moc se to vyplatilo už dnes víme. Lakers v letech 2009 a 2010 vyhráli titul. Gasol byl v letech 2009 a 2010 All-Star (celkově byl v tomto výběru 6x) a ve stejných letech byl členem třetího All-NBA týmu. Není divu, že k němu měl Kobe blízko. Bez něj by své tituly číslo 4 a 5 asi nevyhrál.

Nebyl, není, rychlý, vysoká herní inteligence, dokáže se podřídit týmu, ale pokud je třeba vystoupí do popředí a přijme roli lídra, v klubu či reprezentaci. Budu sledovat, zda bude hrát za Španělsko na OH v Japonsku v roce 2021, pokud se hry budou konat.

ZB proti Welschovi: 3:2 / proti Veselému: 0:2 / proti Satoranskému: 3:1

'96 TONI KUKOČ

Rodičia: Otec Ante bol futbalový brankár, mama Radojka, etnická Srbka, žena v domácnosti.

Bezpochyby skvělý hráč, jehož historický odkaz ale velmi těží z toho, že byl členem možná nejslavnějšího týmu historie. Pro bližší info doporučím skvělý dokument The Last Dance, což ale dělat nemusím, protože jste ho všichni viděli. Když se po šestém titulu Bulls prakticky rozpadli, rozhodl se tým, že jejich vůdcem pro další roky bude právě Kukoč. Výsledek? Bilance 13-37 ve zkrácené sezoně a 17-65 v té další regulérní. V našem výběru je tak trochu výjimkou. Má tři tituly, ale nikdy nebyl vybrán do All-Star Game. A aktuálně má podle Basketball Reference půlprocentní šanci, že bude uveden do Síně slávy. Ve své roli šestého hráče byl ovšem vynikající. V sezoně 1995/96 bral dokonce ocenění Sixth Man of the Year. A protože v našem výběru by chodil z lavičky a nikdo by od něj nečekal lídrovskou roli, existuje velká pravděpodobnost, že by předváděl podobné věci, jako po boku Michaela a Scottieho.

Jeden z prvních role players. Dokázal hrát zády ke koši, čelem ke koši, zakončovat ze všech míst na hřišti, bránit i organizovat hru. Dokázal se zorientovat a prosadit v Bulls v době, kdy hráči a trenér neměli ideální vztahy s GM a celým front office. Svou hrou si získal respekt celé NBA i nejlepšího hráče v historii Michaela Jordana. Moc lidem se to nepodařilo. Mimochodem také skvělý golfista.

ZB proti Jirkovi Zídekovi: 6:1 / proti Welschovi: 6:1 / proti Rišovi Petruškovi nehral

'20 LUKA DONČIČ

Rodičia: Otec Saša je bývalý basketbalista, poslednú dekádu tréner, mama Mirjam bola prekážkárka, tanečníčka a modelka, teraz vlastní beauty salón.

Nástupce Dirka v Dallasu a pravděpodobně aktuálně největší ohrožení jeho statusu „Nejlepší Evropan co kdy v NBA hrál“. Luka je pořád mladíček, ale zkušeností má jak poctivý třicátník. A úspěchů taky. Však už ve své druhé sezoně v NBA byl v základní sestavě All-Star Game a ve floridském bublinovém play-off si připsal několik ikonických momentů. Wonder Boy bude tváří ligy na dlouhé roky. Snad. A proto jakékoliv jeho hodnocení je teď předčasné. Počkejme si, pečlivě to sledujme a užívejme si to. Takových hráčů se moc nerodí.

Že je dobrý jsme věděli. Že se dokáže tak rychle adaptovat a prosadit v NBA a navázat na jeho předchůdce Dirka, jsem nevěřil. Jeho tělo je jiné, než těla skvělých atletů, kteří jej brání. Prosazuje se skvělým dovednostním potenciálem a herní inteligencí. Pomáhá mu podpora spoluhráčů, coaching staff a celého klubu.

ZB proti Satoranskému: 2:2

'20 NIKOLA JOKIČ

Rodičia: Otec Branislav je poľnohospodársky inžinier na dôchodku, predseda jazdeckého klubu, mama Nikolina zdravotná sestra.

Když se před lety Denver rozhodoval mezi Jusufem Nurkičem a Jokičem, možná ani sám netušil, jak dobře zvolil. Neortodoxní postava ze Srbska je dnes mnohými označována za nejlepšího pivota NBA, ačkoliv jeho styl hry tradiční představu pivota ani zdaleka nenaplňuje. Je jedním z nejlépe nahrávajících dlouhých, kteří tuto hru kdy hráli. Doskoky sbírá spolehlivě, nicméně téměř bez výskoku. Dovede střílet za tři, pomalu ale jistě do své hry přidává i nájezd, jakkoliv je toto označení nepřesné, protože evokuje rychlost. A rychlý Jokič není. Sám to ví. Když se ho letos ptali na to, jak může být při hře tak trpělivý, odpověděl jim, že je to jeho jediná možnost, protože rychle na hřišti nic dělat neumí.

Jsem velmi zvědavý na jeho další roky v NBA. Má potenciál stát se ještě  větší hvězdou, než je. Pokud chce udělat tento průlom, potřebuje zlepšit pohyb po hřišti a ještě více upravit své tělo. Má potenciál v každém utkání přinést do šatny pro svůj tým double-double.

ZB proti Satoranskému: 2:2

'04 ANDREJ KIRILENKO

Rodičia: Otec Gennadij bol športovec a futbalový tréner, mama Olga basketbalistka.

Švýcarský nůž z ruského Iževsku. Nositel jedné z nejlepších basketbalových přezdívek AK-47. Ovšem především skvělý hráč, který se 3x dostal do výběru nejlepších obránců soutěže a jednou si dokonce zahrál All-Star Game. Kirilenko je jeden ze symbolů Utahu Jazz v nultých letech. Na hřišti zastal veškerou potřebnou práci. Se svými 206 centimetry, což na poměry NBA není zase tak extra moc, patřil pravidelně mezi nejlepší blokaře soutěže, v sezoně 2005/06 dokonce v tomto ukazateli celé NBA vévodil.

V mých očích hráč s velkým potenciálem, který nedokázal úplně naplnit. Na svou výšku výborný atlet, dobrý střelec, viděl a četl dobře hru, dobré přihrávkové dovednosti. Měl výbornou kariéru, ale nebyla skvělá. Nutno říci, že na jeho pozici hráli v té době skvělí hráči.

ZB proti Welschovi: 3:3 / proti Veselému: 1:1

'04 PEJA STOJAKOVIČ

Rodičia: Otec Miodrag s mamou Brankou vlastnili rodinný obchod s potravinami.

Peja byl lepší, než si ho všichni pamatujeme. Sám jsem na to přišel nedávno během karantény, kdy Nova Sport vysílala klasické zápasy NBA. Bylo mezi nimi i zahajovací utkání sezony 2003/04 mezi Sacramentem a Clevelandem. První zápas LeBrona v NBA. Budoucí King byl skvělý, ale vítězství brali Kings zejména kvůli výkonu Stojakoviče. Vynikající výkony pak předváděl celou sezonu, což nakonec vyústilo ve čtvrté místo v hlasování o MVP. A to opravdu není málo! K tomu byl Peja 3x All-Star a na závěr své kariéry v NBA si v roce 2011 v barvách Mavericks navlékl i prsten pro vítěze.

Shooting machine. Šel krok za krokem, prosadil se v Evropě, v NBA, po ukončení sportovní kariéry pracoval s krajanem Divacem ve front office v Sacramento Kings.

ZB proti Welschovi: 10:1

'96 ARVYDAS SABONIS

Rodičia: Otec Andrius bol krajčír, mama Milda účtovníčka.

Jedna z velkých otázek „co by kdyby“? Co by se stalo, kdyby se Sabonis do NBA dostal alespoň o několik let dříve? Nemohlo by se třeba stát, že Jordan by měl jen pět titulů místo šesti, protože Sabonis by dominoval finále mezi Blazers a Bulls v roce 1992? Možná drzá, ale zcela legitimní otázka. Sabonis se nakonec i po třicítce v NBA prosadil, ačkoliv jeho pohyb po hřišti už častokrát připomínal reklamu na Voltaren gel. Jeho fantastická kariéra musela nutně skončit pozváním do Síně slávy. To se také stalo.

Do NBA se dostal až ve 30 letech. Prosadil se. Velmi rychle se zorientoval v odlišnostech mezi evropským a NBA basketbalem. Na svou výšku byl vynikající střelec a neméně dobré byly i jeho přihrávkové dovednosti. Všichni spoluhráči na perimetru měli při jeho pobytu na hřišti více času a prostoru pro zakončení. Kdo by s ním nechtěl hrát?

ZB proti Zídekovi: 1:0 / ZB proti Welschovi: 3:0

'92 ŠARUNAS MARČIULIONIS

Rodičia: Otec Juozas bol strojár, mama Laimute učiteľka zemepisu.

Další z hráčů, jehož jméno se skví v Hall of Fame. Plně na něj sedí pojem průkopník. Byl to první hráč (spolu s Alexandrem Volkovem) z bývalého Sovětského svazu, který se do NBA dostal. A rozhodně se v ní prosadil. Šarunasovo nejlepší období byla éra na počátku 90. let, kdy chodil v Golden State – tehdy známých jako Run TMC – do hry z lavičky a předváděl takové výkony, které tohohle leváka vynesly až k druhému místu v hlasování o nejlepšího střídajícího hráče. A ten jeho zázračný levácký driblink!

Neskutečná stabilita (silné nohy a válec těla, silné ruce), která mu společně s jeho typickým driblinkem, vysokou úspěšností střelby a ochotou jít do kontaktu pro faul přinášely otevřené střely nebo faul při střelbě, což znamenalo jít na čáru trestných hodů, kde byl opět vynikající. Jeho hra byla fyzicky velmi náročná. Byl jedním z průkopníků evropského basketbalu v NBA.

ZB proti Zídekovi: 1:0 / proti Petruškovi nehral

'95 DETLEF SCHREMPF

Rodičia: Otec Berthold pracoval ako cestár a stokár, mama Doris bola žena v domácnosti.

Detlef taky patří mezi borce, kteří postupem času perfektně přijali svoji roli a na začátku 90. let v dresu Indiany pak bral 2x po sobě ocenění Sixth Man of the Year. My si ho ale asi nejvíc pamatujeme z časů v Seattlu, kdy byl velmi platným po boku Garyho Paytona a Shawna Kempa. A k tomu nosil super knírek, čímž dělal velkou čest německému pornoprůmyslu. Bill Simmons ho zmiňuje v souvislosti se zajímavým fenoménem, kdy evropští hráči v NBA postupem času přebírají zvyky svých spoluhráčů a začnou mluvit černošským slangem. Jenže jim zůstane jejich evropský přízvuk. Schrempf byl v tomhle prý ukázkovým příkladem, protože v pozdějších letech zněl jako 50 Cent z předměstí Mnichova.

Detlef a Dražen, každý šel jinou cestou do NBA. Dražen „přes Evropu“, úspěšně. Detlef „přes Ameriku“, úspěšně. Studoval a hrál basketbal v USA na střední i vysoké škole. Uměl toho vždy více, než jeho pozice a role vyžadovaly. Byl více Američan než Evropan. To, co mu z evropského basketbalu zůstalo, bylo ale velmi důležité. Uměl spolupracovat se svými spoluhráči.

ZB proti Zídekovi: 2:1 / proti Petruškovi nehral

Kouči '18 ETTORE MESSINA a '18 IGOR KOKOŠKOV

L.K.: Európska trénerská legenda. Od 2014 bol päť rokov asistentom v San Antoniu. Na jeseň toho roku zastúpil na lavičke Gregga Popovicha (musel absolvovať lekársky zákrok) a stal sa tak prvým head koučom z Európy, ktorý viedol mužstvo v zápase NBA. Taktiež sa stal prvým hlavným eurotrénerom v playoff sérii, keď v apríli 2018 Coachovi Popovi zomrela manželka. (Stojí za zmienku, že keď sa Mike D'Antoni v r. 1999 stal prvýkrát trénerom v NBA, mal už okrem amerického aj talianske občianstvo a bol bývalý taliansky reprezentant.)

Nejlepší pedagog ze všech špičkových evropských trenérů. Skvělý lektor, didaktik a učitel basketbalu. Vynikající trenér. Jako coach má rád vše pod svou kontrolou, což ho mohlo limitovat v jeho kariéře v NBA a ve špičkových klubech v Evropě, kde jsou tzv. soft skills mnohdy důležitější než basketbalové know-how.

Priekopník európskej trénerskej školy v Asociácii. Ako asistent v nej strávil dve dekády, od roku 2000, keď bol prvým Neameričanom na takejto pozícii. O štyri roky neskôr získal majstrovský titul, tiež ako prvý neamerický asistent. V sezóne 2018/19 viedol Phoenix Suns, čím sa stal prvým hlavným koučom v NBA, ktorý sa narodil a vyrastal na starom kontinente.

Poznali jsme se na Summer League v Las Vegas v 2005, kde jsem byl s Pistons a on byl také součástí coaching staff. Jeden z jeho úkolů bylo pomoct Darko Miličičovi (pick č. 2, jednička byl LeBron James, trojka Carmelo Anthony) se rychle adaptovat v NBA. Pracoval individuálně se Steve Nashem a dalšími špičkovými hráči z NBA. V mých očích první evropský trenér, který se udržel a zanechal dlouhodobou stopu v NBA. Ano, pouze krátce v roli hlavního trenéra Suns. Velmi dobrý analytik, který dokáže vzít z obou pólů basketbalu (NBA a Evropa) to, co je potřeba a „namontovat“ do rejstříku hráče.

***

Ďalších päť hráčov, o ktorých sme uvažovali:

KRISTAPS PORZINGIS (Lotyšsko / Na dlouhé měsíce ho zbrzdilo zranění, ale má veškerý potenciál k tomu, aby se stal přesně tím moderním dlouhým, které současný styl basketu potřebuje. Fanoušci Knicks se asi dodnes stydí, že při jeho draftu bučeli. Porzingis nyní může těžit ze spolupráce s Lukou v Dallasu a také z toho, že Mavericks se rozhodně nebojí předat tým do rukou Evropanů. Škoda jen, že letošní sezonu zakončil opět na seznamu zraněných.), MARC GASOL (Španielsko / Druhý z bratrů Gasolů má na svém kontě rovněž impresivní basketbalové resumé. Titul s Raptors máme všichni ještě v živé paměti. Je to především skvělý obránce, což je potvrzeno oceněním pro nejlépe bránícího hráče soutěže 2012/13. Trojnásobný účastník All-Star Game už musí svoje minuty na hřišti dávkovat, ale pořád je ještě platným hráčem.), RUDY GOBERT (Francúzsko / Stifle Tower bude už asi navždycky spojován s koronavirovou výlukou NBA, kterou prakticky odstartoval. Kromě toho je ale především postrachem soupeřových útoků. 2x byl vyhlášen obráncem roku, 4x byl členem All-Defense týmu, 3x All-NBA týmu a jednou vládl celé soutěži v blocích. V útoku je to v jeho případě hlavně o clonách, protože dále od koše není střelecky použitelný, ale v těsném okolí koše zakončuje s velkou úspěšností. Protože zakončuje zvrchu.), RIK SMITS (Holandsko / Nizozemsko není tradičním rodištěm skvělých basketbalistů, ale v případě Smitse se zadařilo. Indiana Pacers byla v roce 1998 jen kousíček od vyřazení Jordanova Chicaga. Nakonec prohráli v sedmém zápase o pět bodů. Smits byl v tomto období Pacers nedílnou součástí základní sestavy a například v tomto legendárním play-off souboji proti Bulls dával 9, 17, 12, 26, 12, 25 a 13 bodů. Not bad.) a VLADE DIVAC (Srbsko / Hall of Famer, kterého si spojujeme hlavně s pozdní Magicovou érou v Lakers. Divac měl výbornou ruku, perfektní práci nohou, uměl si počíhat na doskok, skvěle nahrával a taky si přiznejme, že byl jedním z průkopníků flopování. Titul v NBA nezískal, ale je dvojnásobný mistr světa a 2x stříbrný z olympiády. Jeho manažerské výsledky ze Sacramenta už tak fantastické nejsou, ale to nás nemusí zajímat.--CrunchTime).

***

Petr Koten: ONE LAST RIDE, NEBO MISSION: IMPOSSIBLE? . . . Americký basketbal nijak nestrádá, jak dokazuje probíhající finále NBA. Kanaďané se těší na svůj velký průlom. Talentů z Afriky je stále víc a jsou lepší a lepší. Austrálii chybí jen krůček ke světovému úspěchu. A přesto na tom Evropané nebyli nikdy lépe než právě teď. S tím se ani nedá nesouhlasit, natož aby se o tom vedly spory.

Poslední roky v NBA patří loučení druhé generace evropských průkopníků, Nowitzki i Tony Parker to mají za sebou, Pau Gasol se k nim zanedlouho přidá. Všichni tři patří mezi jasné členy Basketball Hall of Fame ve Springfieldu, ale všichni tři byli ve své éře výjimkami. Proti nim v očích amerického fandy stáli Nikolozové Ckitišviliové, Darkové Miličičové a Andreové Bargnaniové všech draftů 21. století.

Dnešní Evropané v NBA z mnoha dobrých důvodů děkují Nowitzkému, Gasolovi i Parkerovi za osvětovou činnost. Soutěž se novým talentům otevřela natolik, že žádné diskriminace nehrozí. Snad až na komolení jejich jmen. Evropan může být hvězdou týmu i posledním náhradníkem s desetidenním kontraktem či dobrodruhem snažícím se protlačit přes NBA G League. U borců jako OG Anunoby, T. J. Leaf, Jaylen Hoard nebo Adam Mokoka se nejspíš ani neví, že za mořem reprezentují Evropu.

Ale kvalita Evropanů se bude primárně posuzovat podle hlavních postav – a tady je budoucnost růžová. Janis Adetokunbo je druhým rokem MVP celé ligy a poprvé i nejlepším obranářem. V 25 letech. Dončič kouzlí a okouzluje. Kdyby Evropa už jednoho basketbalového Mozarta neměla, musel by se jím stát právě jedenadvacetiletý rodák z Lublaně. Jokič prožil sezonu nahoru dolů, ale v play-off byl zase nezastavitelný. Denver Nuggets jsou díky pětadvacetiletému svérázu ze Somboru klubem budoucnosti. A kromě Milwaukee Bucks s Adetokunbem, Dallas Mavericks s Dončičem a Denveru s Jokičem mají v Evropanovi svého franchise playera ještě v Orlando Magic (Černohorec Nikola Vučevič) a s přimhouřením oka i v Indiana Pacers (Litevec Domantas Sabonis).

Číslem dva jsou Kristaps Porzingis v Dallasu, Rudy Gobert v Utah Jazz a nejspíš i Bogdan Bogdanovič v Sacramento Kings, Lauri Markkanen v Chicago Bulls a Danilo Gallinari v Oklahoma City Thunder. A takto by šlo plynule pokračovat níž a níž, ke jménům Goran Dragič, Jusuf Nurkič, Evan Fournier, Ricky Rubio, Cedi Osman, Dennis Schröder, Bojan Bogdanovič, Davis Bertans... Za nějakých sedm osm let by basketbalový svět neměl mít potíže se jmény Sekou Doumbouya, Goga Bitadze, Deni Avdija, Killian Hayes, Aleksej Pokuševski nebo Théo Maledon.

Ale ještě stále tu jsou mety, které mohou Evropané dobývat. Třeba všeobecné uznání basketbalové Ameriky. Za pomyslný Olymp v tomto směru považuji potlesk fanoušků New York Knicks, až jejich klub znovu během draftu sáhne do Evropy. Prsty, skrze které se Amerika dívá na Evropu, u obličeje zůstávají. Ovšem rozevírají se, rozevírají.

Dva roky nazpět se Charles Barkley při otázce na Dončiče odkopal takto: „I don’t trust foreign competition. I don’t have nothing against foreign players. I just don’t know what kind of a competition it is. They’re like, at 18 years old he was the MVP. Well, that tells me he was playing against shitty competition. Nobody at 18 should be dominating grown men. I don’t care how bad the grown men are.“ Ovšem po půlroce i on prozřel a v zásadě uznal chybu: „That boy Doncic… he’s the real deal. As we said in my day: That’s a baaad white boy. He’s not there but we’re getting really close to little black kids in the ‘hood wearing his jersey. Really close.“

Barkley, Scottie Pippen, Shaq O’Neal a jejich generace ještě s Evropany vymetaly palubovku, jejich nástupci v NBA a následně na seslích televizních analytiků už mají jiné mínění. A zase jsme u odkazu Gasola, Parkera a Nowitzkého. Ovšem i jejich nástupci mají vliv. Po Dončičově průlomu novináři zaměření na basketbalové naděje pročesávají mnohem důsledněji a nebojí se Izraelce Avdiju či Francouze Hayese označit za nejzajímavější hráče z letošního draftu. Takže se dá předpokládat, že skauti v NBA to vnímají podobně. Basketbaloví youtubeři se za podceňování Euroligy, zvlášť ve srovnání s NCAA, starší generaci otevřeně posmívají.

Požár z téhle jiskry už sotva půjde uhasit. Zdálo se to nemožné, přesto teď mají Janis, Luka a spol. v rukou všechny zbraně, aby pro NBA získali celý svět a pro Evropu dobyli Ameriku.

***

Prvý Európan v...

> Celtics: Nemec Charlie Hoefer – 1947
> Knicks: Nemec Frido Frey – 1947
> Warriors: Holanďan Hank Beenders – 1948 (organizácia sa vtedy volala Philadelphia Warriors)
> 76ers: Rus Johnny Macknowsky – 1949 (Syracuse Nationals)
> Hawks: Angličan Chris Harris – 1955 (St. Louis Hawks)
> Kings: Chris Harris – 1956 (Rochester Royals)
> Thunder: Rus Tom Meschery – 1967 (Seattle SuperSonics) #BringBackTheSonics
> Bucks: Holanďan Swen Nater  – 1976
> Clippers: Swen Nater – 1977 (Buffalo Braves)
> Trail Blazers: Islanďan Pétur Gudmundsson – 1981
> Lakers: Swen Nater – 1983
> Mavericks: Nemci Detlef Schrempf a Uwe Blab – 1985
> Suns: Bulhar Georgi Gluškov – 1985
> Spurs (v NBA): Pétur Gudmundsson – 1987
> Pacers: Holdanďan Rik Smits – 1988
> Cavaliers: Srb Miloš Babič – 1990
> Nets (v NBA): Chorvát Dražen Petrovič – 1991
> Heat: Miloš Babič – 1991
> Timberwolves: Lotyš Gundars Vetra – 1992
> Jazz: Angličan James Donaldson – 1993
> Bulls: Chorvát Toni Kukoč – 1993
> Wizards: Rumun Gheorghe Muresan – 1993 (Washington Bullets)
> Rockets: Richard Petruška – 1993
> Magic: Holanďan Geert Hammink – 1994
> Hornets: Jiří Zídek – 1995
> Raptors: Chorvát Žan Tabak – 1995
> Nuggets: Srb Rastko Cvetkovič – 1995
> Pistons: Maďar Kornél Dávid – 2001
> Grizzlies: Španiel Pau Gasol – 2001
> Pelicans: Francúz Jérôme Moiso – 2002 (New Orleans Hornets)
> Prvým koučom v NBA, ktorý sa narodil v Európe, bol ukrajinský Žid Eddie Gottlieb – 1946 (apropo, prvým prezidentom NBA bol taktiež Žid z Ukrajiny, Maurice Podoloff)

***

Top 5 NBA Američanov narodených v Európe

Dominique Wilkins (Francúzsko)
Carlos Boozer (Nemecko)
Kiki Vandeweghe (Nemecko)
Wally Szczerbiak (Španielsko)
Reggie Jackson (Taliansko)

***

Ešte dve zaujímavosti na záver: (1.) V 30. rokoch bol hviezdou rodák zo Škótska John Moir. Zahral si v NBL, kde dokonca v r. 1939 patril medzi desať najlepších hráčov a dvakrát sa tešil z ligového titulu. (2.) Vedeli ste, že najstarší hráč v histórii NBA sa narodil na dalmátskom ostrove Korčula? Keď roku 1902 prišiel Nikola Zarnečič na svet, bolo Dalmátske kráľovstvo súčasťou Rakúsko-Uhorska; ako dieťa emigroval do Ameriky, kde prijal nové meno Nicholas „Nat“ Hickey a sa stal z neho basketbalista (ABL, Original Celtics, NBL) a kouč. V sezóne 1947/48 trénoval Providence Steamrollers a v januári nasadil sám seba do zápasu, čím vytvoril rekord, ktorý čaká na prekonanie už 72 rokov...

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

CYNICKÁ OBLUDA

V bubline pritakávačov

Začína byť celkom jasné, koho presne Matovič myslí, keď hovorí o múdrosráčoch.


Už ste čítali?