Jastrabi v Sovietskom zväze

Autor: Lukas Kuba | 19.4.2021 o 9:44 | Karma článku: 3,24 | Prečítané:  1022x

Reportáž Jiřího Baumruka z augusta 1988, v ktorej píše o Turné dobrej vôle '88, keď mali športoví diváci v Československu prvýkrát možnosť vidieť tím NBA v televízii.

Basket je jen jeden

Jako kluci jsme byli pohlceni především tou krásnou a inteligentní hrou. Že existuje nějaká NBA, to jsme v 60. letech vnímali jen okrajově, znali jsme jména jako Wilt Chamberlain, Bill Russell, Jerry West, Bob Cousy i další. Jako komentátor jsem už samozřejmě zdálky NBA sledoval, ale že jí budu komentovat, to mě tehdy koncem 80. let ani nenapadlo. Až přišlo pozvání do tehdejšího SSSR na turné Atlanta Hawks. Těšil jsem se jak malý kluk. A vyšlo to! Ostatně svoje zážitky jsem popsal pro tehdejší deník Lidová demokracie. A tím to začalo, po revoluci jsem komentoval celkem cca 160 zápasů NBA včetně 8 finálových sérií, jednu dokonce přímo z místa konání, 5 McDonald's cupů a vrcholem byl start Dream Teamu v Barceloně. Krásné vzpomínky.

Jiří Baumruk, šéfkomentátor O2 TV Sport

Putování za Jestřáby aneb Jak jsem spatřil profesionální basketbalisty


„Letíte do Tbilisi?“ zeptal se mě můj soused v letadle z Moskvy do slunné Gruzie. „Já tam mám bratra a tomu se podařilo sehnat mi vstupenku na utkání basketbalových profesionálů z americké NBA Atlanta Hawks a naší sborné.“ Cíl naší cesty byl stejný.

Už od samého rána byly pokladny Paláce sportu v Tbilisi obleženy stovkami fanoušků. Uvažovalo se dokonce sehrát utkání na fotbalovém stadiónu Dynama Tbilisi, ale basketbal je dnes přece jen sportem halovým.

Už čtyři dny společně trénovali v Suchumi hráči Atlanty a reprezentanti SSSR. Šest sovětských basketbalistů nahlédlo právě před rokem do tréninkové kuchyně atlantských Jestřábů a „sborná“ pak v říjnu startovala v Milwaukee na prvním open turnaji. Basketbal tak následoval hokej, tenis, cyklistiku. Více než 30 bodová porážka a obrovský respekt z profesionálních hvězd – to byl tehdejší výsledek. Teď přijeli profesionálové poprvé do SSSR a byl v tom kus symboliky: Atlanta leží ve státě Georgia a stejným názvem se v angličtině označuje Gruzie.

„Proti těmhle borcům nemáme šanci,“ konstatoval při tréninku Američanů Valdis Valters, který se po roce vrátil aspoň na střídačku reprezentace. Respekt je velikým soupeřem. Jedenáct tisíc diváků se natlačilo do Paláce sportu a vidělo dramatický zápas a k vítězství domácích chyběly jen sekundy. Těsné vítězství Atlanty 85:84 bylo perně vybojované. Dvě hvězdy – Rivers a Webb přiletěli dvě hodiny před zápasem – únava byla znát.

Za dva dny odveta ve Vilnjusu a když z letadla vystoupili Marčuljonis, Chomičjus a Kurtinaitis, čekali je hned na ploše fotografové, televizní kamery a květiny v rukou krojovaných dívek. Litva vítala své hrdiny. Na večerní trénink Američanů se prodávaly lístky za rubl jeden. Ani místečko v šestitisícovém hledišti nezůstalo volné. „U nás obecenstvo na tréninky nechodí,“ vysvětloval do mikrofonu divákům americký trenér Mike Fratello. „Chtěli jsme vás zítra potěšit, ale vy jste nás dnes předběhli.“ Sklidil obrovský potlesk stejně jako technické kousky Willise, Carra a Levingstona. Druhý den ráno vyskočila cena vstupenek na černém trhu nad sto rublů. Jeden basketbalový nadšenec nabízel výměnou roční permanentku na zápasy fotbalistů Žalgirisu. Ani on v tu chvíli ještě netušil, že v noci přistálo ve Vilnjusu soukromé letadlo největší hvězdy Jestřábů, druhého nejlepšího střelce NBA – Dominika Wilkinse.

Během prvního poločasu Wilkins čtyřikrát střídal – čtyřikrát se ho trenér Fratello pokoušel probudit. Nakonec však Wilkins dokázal, že v NBA nikomu neříkají hvězda jen tak: Ve druhém poločase a v prodloužení to byl právě on, kdo rozhodl o vítězství Atlanty 110:105. I v tomto zápase byla „sborná“ Američanům víc než vyrovnaným soupeřem a respekt se ztrácel. Čekal poslední zápas v Moskvě – komu bude vyhovovat delší hrací doba 4 krát 12 minut?

Ulička v letadle TU-134 z Vilnjusu je plná dlouhatánských nohou sovětských basketbalistů. Američané letěli o hodinu dřív, ale ještě dlouho pomáhali Goborov, Bělostěnnyj, Volkov a spol. nakládat do autobusu hory zavazadel se symbolem jestřába. Trenér Alexandr Gomelski zatím hovořil o Sabonisovi, který se léčí z dlouhodobého zranění v USA: „Na olympijské hry s ním počítám. V nejbližších dnech přiletí Arvydas domů a koncilium lékařů rozhodne, co dál. Osobně si myslím, že jeho schopnosti využijeme až v semifinále olympijského turnaje.“

Výkon sovětské reprezentace ve třetím zápase proti Atlantě přesvědčil o tom, že ani finále v Soulu by ji nemělo uniknout. V Lužnikách jen jednou dovolila Jestřábům vyrovnat. Dvanáct tisíc diváků nadšeně tleskalo výkonu Volkova, který dal 35 bodů. Smutně odcházel Wilkins, který prý moc nerad prohrává a bude se mu zdát o tom, jak pečlivě umí bránit Marčuljonis: už dlouho neměl v zápise pouhých 9 bodů. (Možno k tomu prispelo aj ruské jedlo, o ktorom sa Wilkins vyjadril nasledovne: „Bolo strašné, akoby malo v sebe radiáciu.” Hawks vraj počas celého pobytu jedli len uhorky a rajčiny a pili teplú vodku; vo vode boli parazity, takže si nemohli urobiť kocky ľadu. – L.K.)

Moskva viděla historické vítězství sovětské reprezentace nad americkými profesionály, respekt zůstal v šatně. Ledy jsou definitivně prolomeny, kontakty navázány, basketbal je dalším sportem, kde se utkávají nejlepší s nejlepšími. 

Tour of Goodwill/Turné dobrej vôle 1988: Sovietsky Zväz – Atlanta Hawks

* Tbilisi, 25. 7., 84:85
* Vilnius, 27. 7., 105:110 (po predĺžení)
* Moskva, 30. 7., 132:123

Hawks: Dominique Wilkins, Cliff Levingston, Doc Rivers, Antoine Carr, John Battle, Kevin Willis, Spud Webb, Jon Koncak, Anthony Taylor, Leon Wood, Larry Lawrence, Curtis Berry, tréner Mike Fratello
ZSSR: Šarunas Marčiulionis, Alexander Volkov, Sergej Tarakanov, Valdemaras Chomičius, Alexander Belostennyj, Valerij Goborov, Tiit Sokk, Viktor Pankraškin, Igors Miglinieks, Rimas Kurtinaitis, Valerij Tichonenko, Valdis Valters, Gundars Vetra, Vladimír Tkačenko, tréner Alexander Gomeľskij

***

Bonus: So súhlasom p. Baumruka zverejňujem aj jeho článok z leta 1994 pre časopis Stadión. Okrem napínavého basketbalu vo finálovej sérii NBA Rockets vs. Knicks ho potešil pokec s Richardom Petruškom...

 

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

Prišiel stres, vytratila sa vášeň. Ako skončila úspešná kaviareň

Čím sme boli väčší, tým menej ma to bavilo, vraví Michaela Králiková.


Už ste čítali?